27.12.16

The Dark - Lies For The Best Family


Tohle je skutečná radost pro všechny fanoušky klasického EBM. The Dark byli jedni z průkopníků stylu v někdejším Československu po roce 1989. Album Lies For The Best Family přináší hned dvě lahůdky najednou. První a druhou demokazetu – For The Best Family...? a Lies – které bratislavští elektronici vydali v letech 1991 a 1992. 
Ačkoli jde o jejich prvotiny, které si navíc vydali sami, dočká se posluchač vyspělého a kvalitního podání stylu. Kluci z The Dark museli být obdařeni od počátku velkým talentem a citem pro elektronickou muziku, protože nahrávka trvající okolo hodiny a čtvrt nemá slabé místo a nekonají se ani žádné začátečnické omyly či nedokonalosti. 
Tvrdě, jednoduše, nekompromisně. Tak zní celé album, kde se střídají jak úderné až „punkově“ znějící kusy, tak i tracky těžší a temnější. Zpěv je většinou v angličtině, některé kusy jsou ale nazpívány i slovensky. 
Pánové z The Dark to jinak měli srovnané už od počátku své kariéry. "Snaď nič iné nedokáže natolko odhaliť duševný svet ako EBM. Dokonce presná, neomylná strojová muzika postavená na kontrastoch, do ktorých stavia proti sebe technologiu a ludský faktor, akoby bola doprovodom svetu, ktory sa zbláznil, svetu deformovaných ludských duší. Je to niečo ako strata sebakontroly, niečo ako trieštenie mozgovej kory, a presto je to najprirodzenejsí sposob zachytenia momentalnej situácie", vyjádřili svůj přístup k muzice v článku publicisty Petra Korála, který vyšel v časopise Rock&Pop v roce 1993. 
Ve zmíněných devadesátých letech byla kapela nejaktivnější a pamětníci jistě vzpomenou i jejich mnohé povedené a divoké koncertní výjezdy do Česka. Kompilace Lies For The Best Family ale dává jasnou odpověď, proč se The Dark stali legendou a proč na ně mnozí fanoušci žánru s úctou vzpomínají dodnes. Už v úplných počátcích totiž byli skvělí a hudebně na vyši. 

This is the real delight for all fans of classical EBM. The Dark were one of the style pioneers in former Czechoslovakia after 1989. Album Lies For The Best Family brings two treats right at the same time: the first and the second demo tape. For The Best Family a Lies – were released by Bratislava electronics in 1991 and 1992. Although the tapes were their first works, and self-released, the listener can expect developed and fine performance. The guys must have been endowed with talent right from the beginning, as well as great feelings for electronic music, because the 70-minute record has no weak spots and there are no beginners´ errors or imperfections. 
Hard, straight forward, uncompromising. The whole album is like that, where you have both the striking, even “punk” sounding tracks, and heavier, darker pieces. Singing is mostly in English but some tracks are also in Slovak. The gentlemen from The Dark knew what they were doing right from the start of their career. In Rock&Pop magazine article by Petr Korál, in 1993, they expresseded their attitute towards music: “Perhaps nothing else can expose the psychic world better than EBM. Even the precise, unfailing machine music built on contrasts, into which technology against the human factor are thrown, as if accompanied the world gone insane, the world of deformed human souls. It is something like the loss of self-control, something like shattering of cerebral cortex but still the most natural way of grasping the current situation”. 
The band was most active in the nineties, as mentioned above, and the contemporary witnesses surely remember many of their great and wild tours in the Czech Republic. The Lies For The Best Family compilation answers clearly why The Dark became a legend and why they are nowadays held in high esteem by the genre fans. Even in the very beginnings they were marvellous and musically advanced.

released December 27, 2016 


17.11.16

Kwi - Re​-​Construction Of Polar Sleep 1986-1987


"Sestaveno z fragmentů lo-fi nahrávek během prvního roku mého exilu v Belgii. Nějakou dobu jsem žil v bohémské komunitě v dvoulůžkovém pokoji v Liege. Život byl poměrně fajn, nic jsme neměli, neměli jsme co ztratit, neměli jsme starosti. Pár hodin denně jsme hráli na ulici, vydělali pár peněz, nakoupili jídlo v marockém obchodě a zbytek času jsme hulili, kreslili, četli, pouštěli muziku nebo jen seděli na zemi v kruhu a smáli se. Banány, burákové máslo, med, turecký chléb pita to vše bylo naše oblíbené jídlo, a hlavně čočka. Naše komunita byla složená převážně z emigrantů z Československa a pár tuláků z ulic celé Evropy. 
Tato skladba byla vytvořena primitivní technikou, nahráváním na kazeťák, prostě jen pomocí tlačítek Record a Stop, Takový přímý střih. Kromě různých nahraných kazet jsem používal zvukové hračky, nalezené nástroje, televizi a okolní hlasy. Teda jestli si všechno dobře pamatuji… Představoval jsem si, že vysílám v rádiu „Free Communication“. Projevila se moje posedlost ideály svobody. Mezi 1. březnem 86 a koncem roku 87 jsem měl období, kdy jsem netvořil vůbec žádnou hudbu, pouze jsem si ji představoval. Bylo to jako sen z jiného života. 
Nahrávka je věnována Pavlovi „Pólu“ Albertovi, který se reinkarnoval. R.I.P." 
Slavek Kwi
Nahráno 1988, Liege, Belgie

"Constructed from fragments of reality particles collected with lo-fi recording equipment in first year or so of my exile in Belgium. I used to live for a while in sort of bohemian community, we shared two-bed-room apartment in Liege. the life was actually rather good: we had nothing to loose and therefore we were not that much worried about things, we used to go for a few hours play some music on the street, we made some money, bought some food in Moroccan shop and the rest of time everybody were stoned drawing, reading, playing music or simply sitting on the floor in the circle and laughing together. Bananas, peanut butter, honey and large flat Turkish bread was our favourite, aside lentils, of course. The community consisted from migrants from former Czechoslovakia mainly and some young drifters from streets of Europe. 
This piece was created with very primitive technique of recording fragments on cassette recorder by simply pressing “Record” button and “Stop”. Sort of direct cut-up. Aside various tapes I was using toy sampler, found objects instruments, TV and voice - if I remember well. I imagined at that time broadcasting “radio free communication”. Here comes again my obsession with the idea of Freedom. In between 1st March 1986 and later 1987 was only a period in my life when I didn't really make any music, I was only imagining it. It feels like a dream from another life for me. 
This piece is especially dedicated to Pavel "Pol" Albert who forced to reincarnate himself, R.I.P." 
Slavek Kwi
Created 1988, Liege, Belgium

released November 17, 2016

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/re-construction-of-polar-sleep

25.10.16

Kwi - Blue ReReverie



První zvukové experimenty tvořené za pomocí kotoučových magnetofonů. Použity dva stereo a jeden mono magnetofon, stříháno ručně nůžkami a lepeno průhlednou lepící páskou. Projevuje se zde posedlost zvuky kovů, zpomalování a použití echa vyrobeného také z magnetofonu. 

Nahráno 1980 - 1983 v Praze. Původně vydáno samonákladem na kazetě v roce 1985 jako Blue Reverie. Toto je rozšířená a mírně re-editovaná verze z roku 2015 obsahující dosud nepublikované skladby. 


First sound experiments with reel-to-reel tape recorders. 
Two stereo and one mono recorder employed, cut up of tapes with scissors and glued together in collages with transparent adhesive tape. Early symptoms of obsessions with sounds of metals, slowing down recordings and effect of feedback-echo created also with tape recorder. 

Created 1980 - 1983 by Slavek Kwi in Prague, former Czechoslovakia. Originally self-published as tape in 1985 as Blue Reverie. This is extended and slightly re-edited (2015) version containing some previously unpublished tracks.

released October 26, 2016

11.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl třetí

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

   Druhá polovina a závěr první dekády nového tisíciletí přerušil plynulý tok dějin globální hospodářskou a  politickou krizí, která se bohužel nevyhnula ve spojení s neúprosným zubem času ani domácí industriální scéně. Kolektiv kolem Marcon productions a Neosféry musel velmi zásadně omezit své aktivity, což se jim stalo z pořadatelského hlediska osudným. Jméno Neosféra je dnes již vzpomínkou a Macron productions Vás upoutá dnes už pouze ve spojení s dj'skými akcemi, či komorními klubovými sessions. AMU přešla do fáze hybernace, kdy byl jejím posledním velkým počinem XIV. Pražský industriální festival v roce 2009 a následně pár klubových akcí během let 2010 a 2011. Postupný návrat AMU na scénu byl v roce 2011 přerušen těžkým úrazem hlavního představitele sdružení Toma Saivona.

   Pro nové pořadatelské kolektivy bylo v letech 2006 - 2010 hlavní výzvou poprat se s další vlnou nástupu digitálních médií, zejména se sociálními sítěmi, které nabídly každému uživateli lákavou možnost uzavřít se do příjemné ulity vlastních zájmů a být pravidelně dokrmován úzkým výběrem informací. Industriální hudba se tak dostala pod značný tlak odstředivých sil, proti kterému byl nástup EBM na počátku 90. let jen slabým odvarem. Scéna se náhle začíná štěpit na vyznavače noise stylu, soustředné zejména kolem multimediálních a výtvarných scén, oldschool industrialisty, vyhraněné EBMkaře a goths, přívržence nových stylů jako witchhouse, shoegaze a obecně no wave fanoušky, hudební a akustické experimentátory a další fanoušky nově pojmenovaných stylů. Skupiny, které se ještě v letech 2003 a 2004 běžně potkávaly na Pražských industriálních festivalech nebo na Prague in Dark akcích jsou náhle seskupeny kolem vlastních událostí. Analogickým vývojem si však v této době procházejí i scény v zahraničí (nejmarkantněji toto postihne Japonsko, kdy se k tomuto vývoji přidá ještě smrt ústřední postavy scény Kojiho Tana).

   Nová Alternativa, KlangundKrach a Letmo productions, kteří se spolu s již na scéně etablovanými jmény jako zmínění Sanctuary.cz snaží o stálý přísun kvalitních a zajímavých projektů a nezřídka i o vlastní hudební či produkční činnost. Zejména label KlangundKrach, který se nikdy přímo industriálu programně nevěnoval, obohatil domácí scénu o projekty ovlivněné Coil (kteří vystupují v Praze roku 2006) a Throbbing Gristle. O jejich kvalitě svědčí mimo jiné i skutečnost, že se tyto projekty nezřídka podílely na akcích v rámci kontinuálního festivalu Stimul, jehož pořadatelská potence pomohla přivézt do Čech umělce, na které už léty fyzicky i finančně unavené kolektivy neměly sílu, jako např. Mezbow, Pan-Sonic, Diamanda Galás, Wolf Eyes nebo Nurse With Wound. Ostatně i Stimul festival je personálně propojen s historií industriální scény, zejména přes projekt Birds Build Nest Underground (performeři na akcích AMU) a časopis His Voice, který byl svého času jediným informačním tištěným médiem přinášejícím zprávy o domácím industriálu vedle historického Vokna z konce 80. let, a alternativně laděných časopisů let 90. jako byl třeba Rock and Pop, kde se o tuto subkulturu starala mimo jiné i Jana Kománková.
Do nového prostředí pak přichází mimo jiné i pořadatelské kolektivy

   Bezpochyby zajímavou kapitolou v rámci české scény je kolektiv aktivních posluchačů (resp. dnes už hudebníků) Opening Performance Orchestra jejichž produkce, nejblíže zařaditelná asi k harsh noise wall, vychází částečně z nové hudby 20. století a částečně z noiseových hudebníků seřazených kolem kultovního australského labelu Extreme.

   Krom nově vzniklých projektů jako Ruinu, Head In Body, Kaspar von Urbach a No Pavarotti kolem KlanundKrach, Instinct Primal, který tvoří Jan Kruml, někdejší spolupracovník akcí Macron a pořadatel pod značkou Nová Alternativa či Drén, ,,,lesom, 900piesek a NoiseMortanna kolem slovenské crew 8th day of Chaos, se nám opět na scénu vracejí staří matadoři, kterým již skončily přímé rodičovské a jiné povinnosti a ve zralejším věku si tak mohou dovolit opět se vrátit ke staré zálibě. Ať už se jedná o Veselé Filištíny, kteří opět vystupují, Paprsky inženýra Garina, kteří, obohaceni o line-up industriálem prodchnutých Dětí deště, vystoupili na pozvání reaktivovaných šumperských old school E.B.M. industrialistů Akimbo(aktivní na počátku 90tých let a po roce 2009) na Olomouckém industriálním festivalu a mnoha dalších akcích, Střední Evropa, která na konci listopadu 2013 vystoupila na vzpomínkovém večeru pro Jaroslava Paláta spolu se Silikózou a dalšími hosty, nebo Slávek Kwi jehož audio/fieldrecordingové experimenty zdobí nejednu domácí událost experimentální či improvizační scény.

   Dostali jsme se na konec našeho povídání, ale paradoxně vlastně opět ke jménům, u kterých jsme začínali. Je složité říci, v jakém stavu se česká industriální scéna nachází v roce sepsání tohoto článku, tj, v roce 2013. Existuje množství kapel a spolků, které přišly nově (dark ambientní Druhá Smrt ze Slezska, Deprivation Chamber) nebo se svou tvorbou k nějaké formě extrémní elektroniky přihlásili (jihlavský dříve black metalový projekt Semai). Zatím nám stále chybí plnohodnotné náhrady již neexistujících Dark Live Festů, Pražských industriálních festivalů a dalších pravidelných akcí, kde by docházelo k tříbení sluchu i názorů. Promotérské skupiny, posluchači i hudebníci jsou rozškatulkováni do malých společenství, která se snaží vydobýt si své místo na sluci, což se jim více či méně daří, zejména díky přesahům do jiných žánrů.

   Ortodoxně industriální kolektivy jsou zatím, zdá se, minulostí, ovšem když přihlédneme k faktu, že se mohly reaktivovat i staré páky ze Šithauzu, pak šance na „druhý příchod industriálu“ stále žije. Příznivci, hudebníci a promotéři dnes vesměs vědí, že si vybrali underground undergroundu, jeden z nejvíce out hudebních stylů dneška a zároveň, dle mého názoru žánr, jehož nepříjemná výpověď je dnes aktuálnější než kdy předtím. Lidé jsou neradi upozorňováni na problémy a negativní jevy ve společnosti a právě industriální hudba toto, ve spojení se svým specifickým frekvenčním a zvukovým arzenálem, dělá s chladnou přesností a zcela nekompromisně. Hlas industriálu je možná nepříjemný a skřípavý, ale nejen já věřím tomu, že i přes odvěkou nepřízeň většinové hudební kultury, tento žánr v Čechách a na Slovensku nezanikne ani v budoucnu.

Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014



07.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl druhý

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

  Jako další důležitý mezník by bylo možné označit rok 1995, kdy je industriál jedním z hlavních témat festivalu Alternativa a kdy se prostřednictvím českých i slovenských hudebních zinů dostává do širšího povědomí specifický dark ambientní žánr stáje Cold Meat Industry a hlukovější projekty ranku power electronics, které si k nám našly cestu dokonce přes konkrétní jedince a jejich vzájemnou korespondenci a kazetovou výměnu se samotnými umělci. Krom těchto přínosných a pozitivních událostí je ovšem rok 1995 spojen s tragickou událostí pro celou scénu a sice úmrtím Jaroslava Paláta. Smrt otce zakladatele po sobě zanechala sirotky v podobě Suicidal Meditations, ze kterých se po nástupu performera, novináře, spisovatele a hudebníka Alexe Švamberka stávají S/M. S/M na tvorbu Jaroslava Paláta sice nepřímo navazují, ovšem zpracovávají zcela jiné hudební a ideové impulsy, které si Alex Švamberk přivezl ze svých cest po světě, zejména Japonsku a Rakousku, kde působil i jako performer u legendárního Hermanna Nitsche, velkého inspirátora mnoha umělců a to i těch industriálních.

  Díky těmto novým impulsům a čím dál většímu hudebnímu, ideologickému i komunikačnímu propojení se širším světem, vzniká v Čechách první autonomní kulturní organizace, která zaštiťuje nejenom jednotlivé koncerty, ale také sdružuje specifické audio/vizuální skupiny spolu s industriálními projekty, hlukovými a divadelními performery, pořadateli ilegálních freetek akcí a později i představiteli kyber disentu. Řeč je o Ars Morta Universum (dále jen AMU), kolektivu radikálních umělců a performerů a dalších neklidných duší pod vedením členů projektu Skrol, kteří povstali z postpunkových Der Marabu. Na rozdíl od předchozích pořadatelských kolektivů má AMU na začátku své kariéry jednu zásadní informační výhodu, a sice pravidelně aktualizované a hojně navštěvované internetové stránky, což je v letech 1996 a 1997 velmi progresivní přístup.

   Pod značkou Ars Morta Universum jsou během let 1995 - 2010 uspořádány stovky koncertů, akcí, 14 pražských industriálních festivalů, mnoho djských večer a dalších uměleckých počinů. Z počátku spolupracuje AMU  hlavně s domácími umělci a od koncertu amerických Controlled Bleeding na Kladně v roce 1997 se na akcích pod hlavičkou trojúhelníku s křížem (symbol AMU) vystřídaly desítky zahraničních legend. Jmenovitě např. Inade, Damian Catera, NON a Boyd Rice, Der Blutharsch, Nocturnal Emissions, Whitehouse, Con-Dom, C.O. Caspar, Z'EV, Illusion of Safety, Astro, Bad Sector, Rapoon, Job Karma, a mnozí další. Těžko zde v krátkém prostoru postihnout šíři záběru AMU, jejich produkční zásluhy na vydání desek a i živých nahrávek (divize Industrial Gallery) mnoha spolků jako Einleitungszeit, Skrol, VO.I.D., do Prahy se přistěhovavšího amerického projektu Schloss Tegal (již před ním v Praze působí  jeden z prvních industriálních hudebníků bývalé Jugoslávie – Radek Milinkovič aka Autopsia), Aghiatrias Vladimíra Hirsche, ženský princip akcentující Violenta Projekta nebo Seismic Wave Factory (budoucí druhá půlka Einleitungszeit).

   Díky dobrým kontaktům se AMU povedlo domluvit i koncertní šňůry českých kapel po Německu, Anglii, USA nebo Japonsku stejně jako vydání alb u renomovaných zahraničních labelů (Power and Steel, Membrum Debile Propaganda...). Inspirativní prostředí a jasný vizuální a kulturní koncept AMU kolem sebe vytvořil zajímavou tvůřčí atmosféru, která přizvávala další fanoušky žánru a pomohla rozšířit řady příznivců industriálu. Vznikají první úzce vyprofilovaná distra nahrávek jako Nuclear Shelter, či malá ale žádaná distribuce martial industrialu kolem JJS Distribution, kteří si střihli i produkci několika nezapomenutelných akcí jako např. vystoupení Les Joyaux De la Princesse a Derniere Volonté v Hradci Králové.

   Ve stejné době se spolu s AMU podílí pražská experimentální formace Do Shaska! (ve starších materiálech známá též jako Do Šaška) na českém fanzinu Orphan Age, který samozřejmě páchá  osvětu o probíhajících akcích a informuje o českém industriálním podhoubí. Sami Do Shaska! si pak uspořádají i několik vlastních akcí z nichž můžeme jmenovat třeba vystoupení Kaspera Töeplitze v pražském prostoru Alternatiff .

   Ovlivněny kulturním impulzem AMU se první roky nového tisíciletí odehrávají v atmosféře další vlny rozmachu této subkultury. V Polsku vzniká pod přímým vlivem Pražského Industriálního festivalu festival Wroclaw Industrial Fest, který se stal jedním z největších festivalů v rámci žánru v Evropě. Po několika letech jej následují i regionální města u nás, které si tak zakládají vlastní industriální festivaly. Za všechny jmenujme Chomutovský industriální festival, Šumperský, později Olomoucký a benjamínka v Liberci. Česká scéna se navíc rozšiřuje o další impulsy a promotérské aktivity zejména o kladenské Macron Productions jejichž Dark Live Fest přivážel spíše rytmičtější  tvrdě elektronické projekty.

   V žánru temného i pozitivního ambientu, se zase pohybuje Josef Sedloň, jeden z důležitých propagátorů industriální scény v 90.letech, jehož pravidelné dj's akce v klubu 007, pozdější rádiový pořad Seance (dodnes vysílaný), booking kapel jako In Slaughter Natives v roce 96, či další promotérské a osvětové činnosti napomohly rozvoji povědomí o alternativní hudbě u nás měrou vrchovatou. Za zmínku nepochybně stojí v tomto ranku hudby i Kristian Kotarac, jehož label Nextera vydával v Čechách legendy ambientní hudby jako Lustmord či Ööphoi a který nás letos tragicky opustil. Ze známějších českých labelů této doby zmiňme ještě brněnský HORUS CyclicDaemon, který vynikal i bohatým distrem.

   Ze spojení proslulé české grindcore scény a alternativních elektronických směrů vystupuje jeden z mála domácích labelů, který se systematicky zajímal o domácí industriální kulturu a sice pražská Epidemie Records. Není asi náhodou, že první spolupracovníci AMU či děčínských VO.I.D. mimo scénu industriálních fanatiků byli grindcoreový hudebníci, kterážto tendence je ještě zdůrazněna skutečností, že se Petr Trpák, zakladatel Střední Evropy a spolupracovník Veselých Filištínů, stal zakladatelem dnes elektro grindových M.A.C. Of Mad, a že se jako nový vokalista Střední Evropy v roce 2013 představil Chymus, frontman kultovních grinderů Isacaarum. Tato zvláštní afinita grindcoreové a industriální scény zatím nebyla příliš prozkoumána a nepochybně bude stát do budoucna v popředí našeho zájmu.

   Epidemie Records se krom vydání desek Skrol, Aghiatrias či jihlavských dark ambientních šamanů Tábor Radosti podílela i na produkci koncertů a umožnila tak pražskému či třeba plzeňskému publiku zhlédnout koncerty In Slaughter Natives, Ordo Rosarius Equilibrio, Arcana, Troum, Desiderii Marginis, Triarii a dalších spíše jemnějších či naopak militatně laděných projektů. V současné době se touto linií nechali inspirovat pořadatelé z goth crew Sanctuary.cz, kteří vedle svých stájových koní občas dovezou i něco z ambientnějších či neofolkově laděných žánrů. Spojení gotické hudby a industriálních lomozů bylo v produkční rovině charakteristické i pro další významnou pražskou partu kolem organizace Neosféra.

   Steineriánský mysticismus, snaha o pořádání zajímavých projektů v netradičních prostorách vyústila v případě Neosféry v četné komorní koncerty v prostorách čítárny s osvěžením na pražském Žižkově i v producentsky náročné eventy jakým byl bezesporu koncert Current 93 v kostele Sv. Šimona a Judy na Starém Městě. Jako jedna z mála promotérských skupin kladla Neosféra též důraz na kapelní výměnu a například Lahké Múze tak umožnila krom koncertů v pražském kostele Jana Křitele na Prádle i mnoho vystoupení v zahraničí, zejména Německu a Polsku. Neoddělitelnou součástí Neosféry byla vždy i přesně mířená osvěta a představování alternativních hudebních žánrů ať už při dj'ském hraní v jejich čítárnách, tak i v pražských klubech Styx (kde dnes v tomto odkazu symbolicky pokračuje kolektiv Hell.cz) nebo Punto Azul, kde probíhala pravidelná Industrial Elektro Nacht.

   Na Slovensku se z fanoušků tamní dobře rozjeté EBM scény rekrutují v polovině 90 tých let projetky kolem stáje Aliens Productions jako Disharmony, Anima Mundi, Oxyd, Ambiguous, ISH či později Phragments. Představitelé labelu Aliens, kteří mimo nahrávek a vlastní hudby produkují i v Čechách oblíbený fanzin, se začátkem nového tisíciletí vrhají i na promotérskou činnost a díky úzké spolupráci s již zmíněnými Macron Productions nebo AMU pomáhají rozděleným scénám opět najít cestu jedna k druhé. Samozřejmostí je pak zařazení Aliens do středoevropského kontextu industriální tvorby díky čemuž hrají Oxyd a Disharmony na Wroclavském festivalu, Dark Live festech a na Pražských industriálních festivalech.

Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl první